Archeolog Tomáš Chrástek: Hledání pokladů je zábava, která může pomáhat s poznáním naší historie

Co mohou návštěvníci na aktuální výstavě ve Slováckém muzeu vidět a dozvědět se? 

Jak už napovídá samotný název výstavy, je na ní možné prohlédnout si archeologické nálezy vyrobené z kovu. Stáří exponátů se pohybuje od pozdní doby kamenné až po období raného novověku. Nálezy byly získány buďto při cíleném archeologickém průzkumu, ale jedná se také o objevy amatérských hledačů, kteří tráví volný čas s detektorem kovů v ruce. Kromě samotného představení těchto nálezů se výstava zaměřuje i na práci, která se s každým z těchto nálezů pojí – od konzervace až po detailní studium a sbírkovou evidenci.

Kolik je vlastně na Uherskohradišťsku amatérských hledačů pokladů? Láká je k pátrání po pokladech vidina peněz?

Počet amatérských hledačů v regionu lze jen velice obtížně odhadnout. Může se jednat o desítky, ale vzhledem k tomu, že „detektoring” je v současné době poměrně rozšířenou volnočasovou aktivitou, tak jich budou spíše stovky. Některé může vést k pořízení detektoru kovů vidina rychlého zbohatnutí, ale u nich dochází k velice rychlému vystřízlivění. Nejčastějším nálezem je totiž železný šrot či zlomky barevných kovů, na kterých se ani při vysokých výkupních cenách ve sběrných surovinách opravdu nedá zbohatnout. Hlavní motivací těch, kteří se této zálibě věnují dlouhodobě, je čas strávený v přírodě, zájem o historii a proces hledání, nikoliv samotný nález. Takové nálezy se pak dostanou k nám do muzea. Je ovšem nutno podotknout, že ne každý uvede, že nález byl učiněn detektorem kovů. 

Když najdu v lese nebo na poli nějaký předmět, o kterém se domnívám, že je historicky cenný, co mám udělat?

V případě, že dojde k archeologickému nálezu, měl by jej nálezce oznámit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu, a to nejpozději do druhého dne. Archeologický nález i naleziště by měly být ponechány beze změny. Pokud je to tedy technicky možné, a hlavně pokud je nález součástí nějakého nálezového celku, určitě jej není vhodné vyzvedávat ze země. Jednoduše řečeno, je třeba postupovat tak, aby nedošlo k poškození, zničení či odcizení nálezu, ale zároveň bylo zaznamenáno maximální množství nálezových okolností, například zaměření GPS a provedení detailní fotodokumentace.

Čeká mě nějaká odměna? A co když nález nenahlásím?

Pokud se jedná o náhodný archeologický nález, má nálezce právo na odměnu, kterou poskytuje krajský úřad. Pakliže byl nález učiněn pomocí detektoru kovů, o náhodný archeologický nález se už nejedná. Tady „detektoring“ naráží na české zákony. Je legální hledat s detektorem, ale již není legální vyhledávat s ním archeologické nálezy. Proto pokud někdo hledá na archeologické lokalitě, vystavuje se riziku právní odpovědnosti. Stejně tak, pokud se rozhodne nějaký archeologický nález prodat, byť by to bylo seriózně se tvářícímu jedinci či organizaci.

Co se pak s takovým nálezem děje? 

Většina kovových nálezů putuje nejprve na naše konzervátorské-restaurátorské oddělení. Konzervace se potom liší dle materiálů, v některých případech se jedná o poměrně časově náročné procesy. Pak následuje fotografická, kresebná a popisná dokumentace, evidence a další práce. A právě toto všechno se návštěvníci dozví na naší výstavě „Archeologie a detektory kovů“. 

Nedávno médii proletěla zpráva o nálezech na staveništi v Ostrožské Lhotě. V diskuzích pod články najdeme reakce typu: „Tak ti už nepostaví!“ Jsou obavy na místě?

Panika není na místě. Zmíněné reakce v tomto konkrétním případě byly úplně mimo realitu. Nálezy v Ostrožské Lhotě byly zachyceny při výkopu inženýrských sítí v zahradě již stojícího rodinného domu, takže výzkum jeho výstavbu vůbec neovlivnil. Že archeologický výzkum neúměrně komplikuje život stavebníkům, je názor zcela neopodstatněný a nešťastný. Samozřejmě je možné, že při výstavbě dojde k zachycení archeologických situací, které výzkum vyžadují. Proto je důležité, aby si stavebník dopředu zjistil maximum informací, třeba i kontaktoval příslušné archeologické pracoviště. Pokud se jedná o stavbu na známé archeologické lokalitě, kde lze nálezy předpokládat, probíhá výzkum v předstihu před zahájením stavby. Rozsah, a tedy i délka výzkumu, jsou přímo úměrné rozsahu stavby. Několik týdnů až měsíců může trvat výzkum na ploše výrobní haly nebo budovy v centru středověkého města, ale určitě ne rodinného domku.

Když se řekne archeolog, spousta lidí si představí dobrodružství Indiany Jonese. Jaká je realita práce skutečného archeologa, kolik času trávíte v terénu, kolik v pracovně (kanceláři)?

Já osobně trávím většinu času v pracovně, ale kolegové vyjíždějí do terénu téměř každý den. Má-li se totiž provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu. Na základě těchto oznámení monitoruje naše pracoviště ročně kolem 350 ohlášených stavebních akcí. V případě, že na některé z těchto staveb dojde k porušení archeologických situací, probíhá zde potom záchranný archeologický výzkum. Žádnou honbu za pokladem jako z dobrodružných filmů ovšem nečekejte.

Na Uherskohradišťsku není o archeologické nálezy nouze. Jedním z objektů Slováckého muzea je také Památník Velké Moravy – Cyrilometodějské centrum, které prošlo rozsáhlou obnovou a rozšířením. Co nového připravujete pro návštěvníky v tomto roce?

Všechny bych rád pozval do Starého Města. Myslím, že obnova a přístavba Památníku včetně nových expozic se nám vydařila. Návštěvníkům se snažíme přiblížit éru Velkomoravské říše a příběh slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje, ale i starší kapitoly dějin Uherskohradišťska. U příležitosti mezinárodního dne archeologie připravujeme unikátní výstavu – na jeden víkend plánujeme vystavit originály nejcennějších zlatých velkomoravských šperků, které jsou uloženy v trezoru a nejsou běžně vystavovány.

Autor: Vladimír Dostálek, foto: Slovácké muzeum