Kdo spí, nevyhraje, říká ultramaratonec na kole Svatopluk Božák

Cyklistický ultramaratonec Svatopluk Božák z Rožnova pod Radhoštěm letos v červnu potřetí v kariéře úspěšně zdolal nejtěžší cyklistický závod na světě – Race across America (RAAM). Téměř 5 000 kilometrů dlouhou trasu s celkovým převýšením 50 000 metrů, vedoucí ze západu na východ Spojených států, dokončil ve skvělém čase 10 dní, 3 hodiny a 6 minut a vyhrál tak svou kategorii RAAM solo do 50 let. V absolutním pořadí pak skončil na vynikajícím druhém místě. O své ještě čerstvé dojmy ze svého životního závodu se s námi podělil v rozhovoru pro Magazín21. Jak dlouho se ultracyklistice věnujete, co vás k ní přivedlo? Před téměř dvaceti lety jsme se s manželkou rozhodli, že si u nás v Rožnově postavíme dům. Kvůli technickým komplikacím jsme ale stavbu museli o rok odložit. Shodou okolností se v té době v nedaleké Zašové pořádal 24hodinový cyklistický závod. A jelikož jsem nemohl stavět dům, tak jsem si řekl, že nečekané volno využiju a vyzkouším si, jaké to je zajet si tento vyhlášený závod. Tím to všechno začalo. Bylo mi tehdy 26 let. Pomohla k tomu tedy částečně i náhoda. Předpokládám ale, že jste se cyklistice aktivně věnoval už předtím… Právě že vůbec ne, byl to můj úplně první závod v životě. Do té doby jsem kolo používal jen jako dopravní prostředek. Co na vaše sportování říká rodina? Mám velké štěstí, že manželka i moje děti mě v něm maximálně podporují. Už dávno se smířili s tím, že v době, kdy trénuji na vrcholný závod, nemám čas na výlety, návštěvy či jiné rodinné aktivity. Za to jim patří moje velké poděkování. Jsem ale v tomto ohledu spíše výjimkou, protože většina ultramaratonců, které znám, žije sama. Pojďme k samotnému letošnímu závodu Race across America. S čím jste v jeho průběhu nejvíce bojoval? Určitě s počasím. Už před závodem jsem na internetu zaznamenal varování, že velká část Severní Ameriky bude zasažena extrémními horky, která budou atakovat rekordy. To se také potvrdilo. Ve vnitrozemí teploty dosahovaly až 40 °C a v kombinaci s vysokou vlhkostí vytvářely vskutku pekelnou směs. Neustále jsem tak jel v mokrém dresu, což nebylo vůbec příjemné. Chladil jsem se vodou, která díky vysoké vlhkosti prakticky neschla. A navíc, když jedete dlouho po rozpáleném asfaltu, začne se chovat jako topné těleso, takže jsem měl i přes kvalitní cyklistické tretry rozžhavená a místy až spálená chodidla. Chtě nechtě jsem tedy musel čas od času zastavit, sundat tretry a ochladit si nohy v lavorku s ledem, protože mi už začaly pomalu natékat. Tím jsem samozřejmě ztratil spoustu drahocenného času. Měl jste během závodu nějakou větší krizi? Krize jsou nedílnou součástí každého extrémního závodu. Mám to ale v hlavě nastavené tak, že mám jen jeden jasný cíl. Dojet. Nemám žádný plán B, nic jiného neberu. Prostě zatnu zuby a jedu. Kolik hodin denně jste v průměru spal? Moje heslo, podle kterého jsem pojmenoval i svoji knihu, zní: „Kdo spí, nevyhraje“. A toho jsem se držel. Poprvé jsem šel spát až po 36 hodinách, každou další noc jsem pak spal jen 2 hodiny. Za celých 10 dnů jsem naspal všehovšudy 18 hodin. Měl jste vůbec myšlenky na to kochat se okolními sceneriemi a přírodou? Nenazýval bych to kocháním. Spíš bych řekl, že dokážu vnímat krajinu okolo sebe. Mám tu výhodu, že nemusím přemýšlet nad tím, kudy mám jet. Trasa je pořadateli striktně daná a za mnou jede můj doprovodný vůz, který má k dispozici podrobný itinerář. Okolní krajinu z prvních tři dnů závodu si proto docela dobře vybavuji, další dny už mi ale přece jen trochu splývají. Zmínil jste váš doprovodný tým? Kolik má členů? Celkem devět. Všechno jsou to dobrovolníci, závod se mnou absolvují v rámci své dovolené a nemají za to ani korunu. Srdce týmu tvoří moje rodina. Jednak moje žena, která je mým andělem strážným a doprovázela mě na všech závodech v mé kariéře, dále moje třiadvacetiletá dcera a sedmnáctiletý syn. Dále to je 6 kamarádů, kteří mi obětují svůj čas a starají se o veškeré věci, které si člověk dokáže během závodu představit. Jedna část týmu za mnou jede v doprovodném vozidle, druhá pak v obytném voze, který je pro takovýto závod nezbytný a tvoří jakýsi předvoj. Tyto dva týmy se během závodu ve vozech střídají. Zažil jste během závodu nějakou veselou nebo netradiční příhodu? Když jsem jel Race across America před pěti lety, stála asi 100 mil před cílem dvojice starších Američanů, drželi v ruce šálu s nápisem Česká republika a volali na mě lámanou češtinou: Dobrý den! To mě velmi dojalo. A představte si, že letos stál na tom stejném místě opět jeden z těch dvou a ukazoval mi fotku, na které mě tehdy před pěti lety zachytil. To bylo něco neuvěřitelného! Máte tedy věrné fanoušky i daleko za našimi hranicemi… Ano, dá se to tak říct. Lidé mi fandí nejen u nás v České republice, ale i v Rakousku, Irsku, Slovinsku, USA, tedy v zemích, kde jsem v minulosti závodil. Je to pro mě velká motivace. Když jsme u toho, kterých jiných ultramaratonských závodů kromě Race across America jste se v minulosti zúčastnil? Jedním z mých vůbec prvních a velmi náročných byl závod okolo Slovinska, kde se jelo 1 200 kilometrů v horách. Dále jsem se zúčastnil například 1 200 km dlouhého závodu okolo střední Evropy, okolo Rakouska v délce 2 200 km, kde jsem obsadil třetí místo, a nemohu opomenout ani krásný závod okolo Irska dlouhý 2 150 km, v němž jsem skončil druhý. Cyklistice se nevěnujete na profesionální bázi, chodíte běžně do práce. Jaké je vaše civilní zaměstnání? Už od roku 1998 pracuji v jedné v rožnovské firmě vyrábějící polovodiče, kde zastávám pozici vedoucího servisní skupiny. Prozradíte nám prosím na závěr své nejbližší plány, čeká vás letos ještě nějaký závod? Na letošním Race across America jsem dosáhl svého životního výsledku. Logicky mě to ale stálo velké množství sil. Počítám, že moje tělo se z toho bude dostávat minimálně 2 až 3 měsíce. Potřebuji si tedy nyní hlavně pořádně odpočinout. Teprve pak budu opět připravený postavit na start dalšího závodu. Už teď se ale na něj moc těším! Autor: Jan Vandík Zdroj: Magazín21

⬛ Kontakt pro média: Soňa Ličková tisková mluvčí Zlínského kraje 577 043 190, 602 671 376 sona.lickova@kr-zlinsky.cz