Základním úkolem ozbrojených sil

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky

Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu
napadení.
Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky
o společné obraně proti napadení.

Armáda plní další úkoly:

a) Ke střežení objektů důležitých pro obranu státu,

b) k plnění úkolů Policie České republiky při zajišťování ochrany státních hranic nebo k plnění úkolů služby pořádkové policie anebo ochranné služby, pokud síly a prostředky Policie České republiky nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, a to na dobu nezbytně nutnou,

c) k záchranným pracím při pohromách nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí,

d) k odstranění jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky,

e) k letecké přepravě ústavních činitelů,

f) k zabezpečení letecké zdravotnické dopravy,

g) k zabezpečení letecké činnosti pro vlastní potřeby,

h) k zajištění letecké služby pátrání a záchrany,

i) k zabezpečování přepravy na základě rozhodnutí vlády.

§ 15 – 19 zák. č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky

Použití armády k záchranným pracím = dočasné organizované nasazení vojenských útvarů a vojenských zařízení s potřebným vojenským materiálem pod velením příslušného velitele nebo náčelníka, k němuž dochází, pokud příslušné správní úřady, orgány územní samosprávy, požární ochrana nebo vojenské záchranné útvary nemohou zajistit záchranné práce vlastními silami.

Použití armády k záchranným pracím mohou vyžadovat hejtmani krajů a starostové obcí, v jejichž
obvodu došlo k pohromě, u náčelníka Generálního štábu, který rozhoduje o jejím nasazení.

Hrozí-li nebezpečí z prodlení, mohou vyžadovat použití armády k záchranným pracím výše uvedené osoby nebo velitel zásahu a velitel jednotky požární ochrany u velitele vojenského útvaru nebo náčelníka vojenského zařízení, které jsou nejblíže místu pohromy.

Velitel vojenského útvaru nebo náčelník vojenského zařízení prostřednictvím svých nadřízených informují
neprodleně náčelníka Generálního štábu o nasazení armády k záchranným pracím. Je-li ohrožena podstatná část území České republiky, rozhoduje o použití armády k záchranným pracím při pohromě vláda na návrh ministra vnitra.

Vojenské záchranné útvary se použijí k plnění těchto úkolů před nasazením vojenských útvarů a zařízení.

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR

Vojenský záchranný útvar je samostatná součást armády, která je určena k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany a připravující se k plnění úkolů civilní ochrany pro dobu válečného stavu, s vlastním názvem, číselným označením a místem stálé dislokace; v čele vojenského záchranného útvaru je velitel.

Zásady použití vojenských záchranných útvarů:

V mírovém stavu jsou vždy nasazovány do prostoru přírodních pohrom, požárů, hromadných neštěstí a průmyslových havárií k poskytování účinné pomoci obyvatelstvu a k provádění dalších neodkladných prací, směřujících k zamezení druhotných účinků katastrof a pohrom.

V období ohrožení státu nebo válečného stavu budou nasazovány jen na záchranné práce do prostorů napadení prostředky ničení protivníka s důrazem na důležitá hospodářsko-správní centra, na prostory s nejtěžšími podmínkami a na směry hlavního úsilí vlastních záchranných prací.

V případě vzniku pohromy kdekoliv na teritoriu ČR, jsou vždy nasazovány na podporu IZS ze součástí AČR jako první. Další součásti AČR jsou nasazovány jen v případě pohrom značného rozsahu nebo nebezpečného charakteru.