Příběh 3

Pěstounství mi ukázalo, že i cizí lidé mohou mít otevřené srdce

 Dívka, která se do pěstounské péče dostala ve dvanácti letech spolu se svým mladším bratrem, dnes s odstupem času sdílí svůj silný příběh. Její zkušenost ukazuje, jak může láska, trpělivost a otevřenost změnit život dítěte, které si s sebou nese těžké zážitky.

Začátek cesty: Důvěra, která se rodila pomalu

„Do péče si nás vzala naše tehdejší vychovatelka z dětského domova,“ vzpomíná. „Chtěla mi ukázat, že i cizí lidé mohou mít otevřenou náruč pro nevlastní děti.“ V té době byla velmi nedůvěřivá – negativní zkušenosti ji naučily držet si lidi od těla. Přesto se rozhodla dát nové šanci prostor.

Překážky na cestě: Učit se, co znamená rodina

Začátky nebyly jednoduché. „Musela jsem pochopit, že rodina drží při sobě v dobrém i zlém a že si navzájem neubližuje.“ Nejednou svou pěstounku zkoušela – například útěky z domova před Vánoci. Byla to její obranná reakce, strach z blízkosti a zklamání.

Překvapení: Přijetí navzdory chybám

Nejvíce ji překvapilo, že i když „zlobila“ a byla „drzá“, její náhradní rodina ji nikdy neodmítla. „Byli tu pro mě s otevřenou náručí a nesoudícím pohledem. Za to jsem nesmírně vděčná.“

Co jí pěstounství dalo

Díky pěstounství poznala, jaké to je vyrůstat v běžné rodině. Naučila se praktickým dovednostem, které dnes využívá v dospělém životě – od finanční gramotnosti po schopnost požádat o pomoc. „Pěstounství mi dalo pocit bezpečí a naučilo mě, že si lidé mohou být oporou.“

Jak zvládá těžké chvíle

Když je jí nejhůř, hledá útočiště ve svém koutku, kde si pouští oblíbenou hudbu, čte nebo cvičí. „Je to můj způsob, jak se zklidnit a zpracovat myšlenky.“

Vzkaz veřejnosti: Není to snadné, ale stojí to za to

Přála by si, aby lidé více chápali, že pěstounství je náročná cesta s nejistým výsledkem. „Ale když na ní vydržíte, odměnou vám bude hluboký vztah s dítětem, které vám začne důvěřovat.“

Rada těm, kteří o pěstounství uvažují

„Nebojte se. Jděte do toho s otevřenýma očima a srdcem na dlani. Buďte trpěliví a staňte se pevnou oporou pro dané dítě. Bude to jako horská dráha , jednou nahoře, jednou dole , ale když to zvládnete, budete na sebe právem hrdí.“ A dodává: „Nebojte se říct si o pomoc a nezapomínejte při tom všem ani na sebe.“