Zvětšit písmo
Zmenšit písmo
Zvětšit písmo
Zmenšit písmo
„My jsme to měli na srdci už mnoho let předtím, než jsme se poznali. Už v předchozích vztazích jsme cítili potřebu někomu pomoci, někoho zachránit. A když jsme se potkali, na druhém rande nám oběma z pusy vylezla stejná věta: Já bych chtěl zachránit aspoň jedno dítě.“
Původně jsme chtěli být osvojiteli, ale protože jsme už měli vlastní děti, rozhodli jsme se pro pěstounství. Absolvovali jsme kurz, kde jsme získali potřebné informace a ujistili se, že jdeme správnou cestou.
Na první dítě jsme čekali pět let. „Byli jsme v šoku, když mělo první týden záchvaty agrese. Druhý týden už to bylo lepší a třetí týden – dobrý. Pak jsme chtěli, aby mělo sourozence, a tak jsme přijali druhé dítě. A protože máme velký dům, přemýšleli jsme, jestli nepřijmout i třetí. Dnes máme tři přijaté děti.“
Nejtěžší chvíle přicházely, když děti prožívaly tzv. flashbacky – vzpomínky na těžkou minulost. „Někdy je potřeba, aby pomohl odborník. Dřív bylo náročné i to, že dítě bylo po kontaktu s biologickou matkou rozhozené, ale dnes už se to zklidnilo.“
Pěstounství nás hodně naučilo. „Strašně moc věcí jsem se naučila jinak. Dřív jsme vychovávali děti tak, jak jsme to znali od našich rodičů. Dnes se víc snažím vnímat člověka, napojit se na něj, pochopit ho. A taky poradit ostatním, co u nás funguje a proč.“
A co pomáhá zvládat náročné chvíle? „Pomáhá mi jít si lehnout, pustit si vážnou hudbu a být chvíli sama. Jsem introvert, potřebuju si dobít baterky. Nebo si jdu hrát s mladším dítětem – to nic neřeší, jen si hraje a hraje.“
Přestože pěstounství přináší i těžké momenty, nelitujeme. „Je důležité, aby se toho lidé nebáli. Na to nejsou sami. Když je potřeba, můžu se obrátit na paní z OSPODu nebo na psycholožku. Nabídnout dítěti rodinu je krásné a smysluplné. A i když to někdy není jednoduché, stojí to za to.“
A co je pro nás nejdůležitější? „Nám to položil Pán Bůh na srdce. On mě nasměruje, pomůže mi. A já vím, že to má smysl.“
Aktualizováno:
Krajský úřad Zlínského kraje © 2025
