Kulturní dědictví chápeme v nejširším smyslu jako duchovní a materiální kulturu na území státu, na kterém proběhly různé vývojové civilizační formace od prehistorie do současnosti. Tvoří potenciál, jehož část je chráněna zákonem, a který vytváří základnu pro kulturní hodnoty aktualizované budoucí společnosti. Památkový fond není jen statickým fenoménem, ale dynamickým základem kulturních hodnot, který je proměnný v dialektickém vztahu společnosti k hodnotám minulosti v průběhu času. Odráží kulturní identitu národa a tvoří spojovací článek mezi minulostí, přítomností a budoucností. Péči o památkový fond nelze ponechat jen na libovůli či snahách jednotlivců, skupin a institucí, ale stává se součástí kulturní politiky státu a musí být začleněna do plánu ekonomického a hospodářského rozvoje. Na druhé straně bez zájmu a účasti občanů a široké veřejnosti nelze hlavní cíle uchování kulturního dědictví naplnit.
Za kulturní dědictví jsou ve smyslu Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví považovány:
- památky – architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou hodnotu z hlediska dějin umění, umění a vědy,
- skupiny budov – skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodů své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou hodnotu z hlediska dějin, umění a vědy,
- lokality – výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou hodnotu z dějinného, estetického, etnografického či antropologického hlediska.
Na území Zlínského kraje, který tvoří dosavadní okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín, existuje značná koncentrace památkového fondu, zahrnující díla všech stavebních slohů, počínaje památkami velkomoravskými, přes románské a románsko – gotické, gotické, renesanční, barokní, klasicistní a empírové, stavby historizující a funkcionalistické. Vedle tzv. „ velké architektury“, ať už světské nebo církevní, má kraj velmi bohatý fond památek lidového stavitelství, které dávají městům a vesnicím nezapomenutelné kouzlo. Tyto památky dokládají historický a kulturní vývoj společnosti, práci, řemeslný um a způsob života. V posledních letech jsou stále navštěvovanější, možná proto, že člověk obklopený prudkým rozvojem vědy a techniky, snahou přecházející mnohdy až v honbu za materiálními požitky, nachází v nich klid a jistotu. Rovněž vesnické kostely a kaple, ale i boží muka, zvonice a sochařská díla v terénu, představují vynikající, zčásti dosud nezhodnocený článek kulturního vývoje západokřesťanské Evropy. Jejich význam znásobuje pohledová působivost v urbanistickém souboru vesnic, a zvláště pak v krajině. Řada těchto venkovských církevních staveb má prvořadý význam v rámci stavebního vývoje regionu v rozmanitých slohových obdobích.
Zlínský kraj si uvědomuje význam kulturních památek nacházejících se na jeho území. Toto hmotné kulturní dědictví bere nejen jako významnou součást evropského kulturního dědictví, ale i jako nezbytný předpoklad rozvoje cestovního ruchu v kraji a jako prostředek, který přispívá k identifikaci obyvatel kraje s jeho územím.
Péči o kulturní dědictví považuje Zlínský kraj za účinný nástroj pro posílení hodnoty a atraktivity území. Cílem Zlínského kraje je jednak efektivně přispívat k zachování a obnově kulturních památek kraje, jednak zlepšovat a upevňovat vztah občanů ke kulturnímu dědictví a i přispívat k efektivní propagaci a šetrnému využití kulturního dědictví.
Významným nástrojem pro podporu kultury a kulturního dědictví jsou dotační programy, jejichž prostřednictvím jsou uvolňovány finanční prostředky z Fondu kultury na obnovu památek ve Zlínském kraji .
