Systém státní památkové péče, jeho poslání a funkce
Systém státní památkové péče v České republice, upravený zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči zahrnuje početný soubor navzájem propojených odborně metodických, organizačních, ekonomických a normativně právních opatření, přičemž je zároveň nutné preventivně pečovat i o širší předpoklady funkčnosti tohoto systému v návaznosti na existující a očekávaný celkový společenský a hospodářský vývoj v České republice. Kromě toho se staly přímou součástí právního řádu České republiky, v důsledku změny Ústavy České republiky s účinností od 1. června 2002, dvě mezinárodní smlouvy upravující památkovou ochranu hmotného kulturního dědictví: Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy a Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná).
Soustava orgánů a organizací státní památkové péče v České republice je zakotvena zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Národní kulturní památky a památkové rezervace prohlašuje vláda ČR. Ústředním orgánem státní památkové péče je Ministerstvo kultury ČR, které zřizuje i památkovou inspekci jako svůj specializovaný kontrolní orgán pro úsek státní památkové péče. Státní památková péče je u nás vykonávána dvěma navzájem kooperujícími složkami: na jedné straně to jsou správní úřady v hierarchickém uspořádání ve třech stupních (Ministerstvo kultury jako ústřední správní úřad, krajské úřady (od r. 2001) a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (ve Zlínském kraji jsou to Kroměříž, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Vsetín, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Zlín, Otrokovice, Vizovice, Valašské Klobouky, Luhačovice), které převzaly většinu působností po okresních úřadech, jejichž činnost byla ukončena dne 31.12.2002, na straně druhé to je odborná organizace státní památkové péče, nově vytvořená od 1. ledna 2003 jako Národní památkový ústav.
Úloha a kompetence Zlínského kraje v oblasti památkové péče
Kraje jsou významnou součástí systému veřejné správy v České republice a náleží jim rovněž podstatná úloha v oblasti péče o kulturní dědictví. Zlínský kraj se již na svém počátku přihlásil ke svému movitému a nemovitému kulturnímu dědictví a začal o ně pečovat. Téma nakládání s kulturním dědictvím se stalo vážným tématem krajské politiky. Zároveň kraj zareagoval na nedostatek finančních prostředků určených ve státním rozpočtu na péči o kulturní památky a nastartoval vlastní dotační program. Tento program vznikl hned z několika důvodů. Patří k nim zejména:
Pomoc vlastníkům památek při obnově kulturních památek
Zlepšení vzhledu měst, obcí, kulturní krajiny území
Posilování turistické atraktivity území
Generování sekundárních efektů obnovy – růst zaměstnanosti, růst kulturní nabídky
Využití multiplikačního efektu – realizace synergie různých finančních zdrojů
Prohlubování spolupráce mezi subjekty vcházejícími do systému nakládání s památkovým fondem jako předpokladu nalézání nových příležitostí
Nově od r. 2023 Zlínský kraj podporuje i odbornou činnost v oblasti památkové péče, kdy cílem je podpora veřejně prospěšných projektů spolků, popř. jiných subjektů, jejichž činnost napomáhá k ochraně nemovitého i movitého památkového fondu na území Zlínského kraje a k popularizaci péče o něj.
Památkový fond
Je chráněná část přírodního a kulturního dědictví, které je trvalým potencionálem pro poznávání, hodnocení a určování, případně i výzkum těch jeho částí, jež vykazují historické, umělecké a kulturní hodnoty. Na základě jejich rozpoznání jsou soubory věcí, či věci, ať již jako celek nebo pouze jeho část, chráněny za účelem uchování hodnot.
Tvoří jej:
Památky UNESCO
Národní kulturní památky (NKP)
Územní památková ochrana (městské a vesnické památkové rezervace (MPR a VPR), městské a vesnické památkové zóny (MPZ a VPZ), krajinné památkové zóny (KPZ)
Kulturní památky nemovité a movité a jejich soubory
